Potápění

Na tomto blogu bych chtěla rozvinout a dovysvětlit témata, na která v akci ve vodě prostě nezbývá čas. Napsané vyjadřuje mé názory podložené praxí a průběžným vzděláváním se. Pojďme na to, á šup do vody!

Ano, v kurzu baby plavání se potápíme.

Zanoříme se,kloužeme vodou a opět se vynoříme a nadechneme. Je to bezpečné.

A přece se pro mnoho rodičů stává tento okamžik traumatizující. A protože se ho bojí,něco strašného v nich vyplouvá na povrch, snaží se tu chvíli co nejvíc oddálit. Děti úzkostně tisknou a říkají "neboj!" Je to pochopitelné. To "neboj!" v té chvíli říkají sobě. Svým obavám, svým dávným těžkým prožitkům. Je to lidské. Skočím teď až nakonec - abychom se naučili správně plavat, plavání nás nebolelo a nepoškozovalo, musíme POTÁPĚT HLAVU. Proto ta snaha dostat děti pod vodu. Tak brzy a v mateřském náručí. S uklidněním, že je všechno v pořádku, že voda je přátelský živel. V kursu na to máme 10 lekcí, opakujeme, zastavíme se, zkusíme znovu. Víme jak, bezpečně, máme to pod kontrolou. To je asi největší rozdíl - mnohé naše neblahé zkušenosti se odehrávaly bez přítomnosti rodičů, v přítomnosti cizích lidí, v cizím prostředí. Možná, že se vytvořila atmosféra ohrožení a děsu.

To "neboj!" navrhuji zvládat po krůčcích, ale důsledně. Dýchat. Překonávat. Dýchat. Pochválit se. A příště zase. Fobie pak "neztvrdnou" někde v podvědomí, strachy nás neochromí. Nejen v plavání.

Ivana Grossová, lektorka plavání